Mezinárodní soutěž s tématikou slunečních hodin vypsala obce Reutte v Tylorsku v rámci festivalu "KulterZeit" v roce 1998. Iniciátorem soutěže byl Ing. Sighard Wacker předseda kulturního spolku "Huanza" v Reutte. Soutěžilo se o nejlepší umělecko-kreativní a originální návrh slunečních hodin. Důležitým aspektem byla i možnost praktické realizace návrhu. Vyhlášení soutěže bylo publikováno i na internetu. Návrhy bylo možno poslat klasickou i elektronickou poštou.
Porota se skládala z členů kulturního spolku a prominentních osob obce. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 40 návrhů, z toho 20 ze zahraničí a 20 z Rakouska. Zahraniční přihlášky přišly z USA, Mexika, Španělska, Francie, Německa a Itálie. Rozhodnutí poroty dne 22. listopadu 1998 bylo následující:
1. cena – Vývoj slunečních hodin během času: od temporálních hodin k pásmovému času. Spoluautory jsou: Sybille Vogel z Vídně a Ing. Karl Schwarzinger ze Sistrans.
Umělkyně Sybille Vogel zakomponovala do výsledného celku nástěnných
hodin řadu alegorií či jinotajů. Slunečním hodinám různých epoch jsou
přidruženy symboly znázorňující duch epochy. Vlevo nahoře jsou umístěny antické hodiny.
V patě jejich stínového ukazatele je samo Slunce. Vysoké ocenění vědy a moudrosti
antiky znázorňuje sova.
Obrat ke spiritualismu a mystice symbolizuje na středověkých slunečních
hodinách trojúhelník s Božím okem a jeden z nejstarších křesťanských
symbolů, ryba. Hodiny posledních století jsou ozdobeny hlemýždí ulitou,
symbolem obnovy nebo také rohem hojnosti – znamení obratu k světské rozkoši.
Spodní hodiny symbolizují pásmový čas. Pokrok vědy a techniky, spojení Země
a Nebe přes satelit je znázorněno satelitem a zeměkoulí. Společným prvkem
všech dob jsou ptáci, spojující světadíl se světadílem, roční období
s ročním obdobím a táhnoucí ze Země k Nebi.
2. cena – Využití světelné štěrbiny – sluneční
hodiny malované na skle. Autorem je Claudie Hartman,
Los Alamitos, USA. Obsahem projektu je zakomponování
slunečních hodin do stříšky autobusové čekárny. Stínovým ukazatelem je štěrbina
nakreslená na skle střechy ze strany přivrácené k jihu. Princip je patrný
z obrázku.
Ve stříšce čekárny jsou zakomponovány hned dvoje sluneční hodiny – vodorovné na jejím dně a svislé ze severního směru.
3. ceny byly uděleny hned dvě
a) pro číselník, který znázorňuje budovy v městečku Reutte, rozmístěné
mezi hodinovými čarami.
Autorkou je Eva Dragosits, Reutte, Rakousko.
b) druhou třetí cenu obdržel dle
http://sundials.org/conference/1999/confpix/reutte.htm
Jean – Michel Ansel, St. Georges-le–Gaultier, Francie
za návrh jižních polárních slunečních hodin v podobě otevřené knihy.
Tyto hodiny lze spatřit v parku slunečních hodin v Genk(u), Belgie.
Uznání obdržel i jeho projekt kamenné skulptury s otvorem a stínící tyčkou.
Předpokládám, že z jedné strany je jižní a z druhé severní číselník hodin;
z obrázku to však patrné není.
Celkem bylo uděleno 10 uznání. Mezi těmi, kdo jej obdrželi byla řada v gnómonice známých jmen.