Zájem o sluneční hodiny lze pozorovat i na stránkách webů psaných azbukou. Některé z nich jsou uváděny v našem e-katalogu slunečních hodin.
Konkrétní hodiny jsou uváděny i na stránkách některých měst. Příkladem může být město Bratsk. Má tedy nejen hydroelektrárnu, hliníkárnu, ..., ale i sluneční hodiny.
Zajímavé sluneční hodiny jsou v Magnitogorsku. Z foto publikovaného na webu však není jasné o jaký typ se jedná.
Mně se však nesmírně líbí výtvarné řešení tvůrčí pracovní skupiny GRC (přepsáno z azbuky jako "Džiarsi"). Vzlétající jeřáb je ztvárněn tak, že vytváří šikmý ukazatel pro hodiny.
Další hodiny našel vyhledávač v Svetlogorgorsku. Jsou to vodorovné zemní hodiny.
Dokonce jsem našel i analematické a to v městě Slnečnogorsk. Jsou dokumentovány fotografiemi Alexandra Bulkina.
Jméno slunečního hodináře Alexandra Boldyreva je ve světě známé. Nabídku jeho tvorby pro zájemce o sluneční hodiny najdete na stránkách A. Boldyreva.
S jeho tvorbou se můžete setkat na řadě míst Ruska. Následují ukázky některých z nich.
První jsou rovníkové z parku v Sokolnikach v Moskvě.
Jedny analematické z dílny A. Boldyreva jsou ve městě Šelekovo, druhé jsou před planetáriem v Moskvě.
Stejně jako v jiných zemích, zde existuje firma, která prodává sluneční hodiny v provedení vhodném do zahrad. V rusku se tímto prodejem zabývá firma Saddecor, která byla založena v březnu 1999. Spolupracuje s holandskou firmou "Ubbink Garden B.V. a francouzskou firmou Grandon. Nabízí polární prstencové, vodorovné a rovníkové hodiny. K nim nabízí 23 typů podstavců.
V roce 2018 vyšla kniha Valerije Dmitrijeva Sluneční hodiny Peterburgu - historie, mýty, omyly.
Vzhledem k tomu, že jsou v knize zveřejněny sluneční hodiny i změst vzdálených 30 km od centra města Petrohrad (například Kronštadt, Solněčnoje), usuzuji, že se kniha věnuje hodinám v severozápadním federálním okruhu.
Kromě hodin z Petrohradu a jeho okolí jsou v knize publikovány i snímky hodin ze světa.
Žádný z vyhledávačů spolek nenašel. Protože však existuje "Bjulleten' rossijskogo obščestva gnomonikov", budu pátrat. Pokud spolek najdete dříve než já, dejte mi prosím zprávu.
O tom, že v Lotyšsku existují příznivci slunečních, kteří mají dokonce své stránky, jsem do 7. 6. 2013 neměl tušení.
Tohoto dne jsem obdržel mail nabízející možnost vzájemného setkání ve dnech 17. až 19. června. V mailu byl uveden odkaz na stránky slunečního hodináře jménem
Martins Gills.
Dle přípony v mailové adrese lv (Latvia) jsem usuzoval, že se jedná o hodináře z Litvy. Při návštěvě stránek s mapou a katalogem slunečních hodin jeho země jsem zjistil, že se jedná o Lotyšsko.
Naše korespondence probíhala v angličtině, ale moc jsem se nevyznamenal. Když mi sdělil, že je v Praze pracovně a má čas jen "in the evening", napsal jsem mu, že mohu přjet v 8:00 hod. Naštěstí mi důvod v nedorozumnění žena (angličtinářka) vysvětlila.
Bohužel uvedený termín byl v pracovní dny a byl jsem odkázán jen na svou jazykovou výbavu. Zapůjčil jsem si konverzačními příručky hned ve dvou jazycích a myslel si, že za několik dnů překonám svou dlouholetou nevzdělatelnost v jazycích.
Týden před setkáním mi Martins Gills poslal informace o své osobě. Narodil se v roce 1974. Absolvoval vysokoškolské vzdělání v oboru počítačů. Jeho profesí je IT. Je amatérským astronomem a slunečním hodinářem. Je členem NASS a BSS. Bydlí v Rize.
Osobně navštívil hodiny v 19 zemích: Arménie, Austrálie, Belgie, Estonsko, Francie, GB, Irsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Litva, Maďarsko, Malajsie, Německo, Nový Zéland, Polosko, Rakousko, Španělsko, USA.
Zkonstruoval a vypočítal sluneční hodiny na 5 místech Lotyšska. Je autorem několika pohlednic s motivy slunečních hodin.
Letos má v plánu realizovat následující projekty slunečních hodin.
Další projekty má rozpracovány.
Čas na vzájemné setkání jsme měli vymezen od 16:30 hod do pozdního večera. Abych mohl do půlnoci dojet domů hromadnou dopravou (včetně městské),
musel bych ve 20:10 odjet z hlavního nádraží. Rozhodl jsem se proto jet osobním autem.
Naštěstí jsem k plánovanému místu setkání v Praze Holešovicích přijel s optimálním předstihem. Netušil jsem, jak bude pro mne obtížné
(nejsem držitel karty pro Prahu 7) najít alespoň na 20 minut místo k zaparkování.
Setkání se podařilo - poznali jsme se. Požádal jsem Lotyšského kolegu o konverzaci v ruském jazyce. Asi jej to zaskočilo. Omlouval se, že ruštinu příliš neovládá.
Uklidnil jsem ho, že já také ne.
Protože na ukázku pražských hodin nebylo moc času, zvolil jsem ty staropražské (dle Poláka).
Když jsem předjel před jeden z vchodů do parku Stromovka poblíž ruské ambasády (Pečkova vila), byl jsem požádán abych přeparkoval. Využil jsem
přítomnosti policie a zeptal se, zda nás pustí do parku. Po povodních byla řada parků zavřena z obav, že některé stomy mohou spadnout.
Do parku jsme vešli na vlastní zodpovědnost. Hodiny Martina zaujaly. Díky samospošti na jeho fotoaparátu jsme se vyfotili.
Pak jsme se přesunuli na Strahov. Po občerstvení (ten den byla hrozná vedra) jsme došli k Petřínské hvězdárně. Zde jsem Martinovi ukazoval vícenásobné hodiny.
Zahrada Kinských byla nepřístupná, proto jsme tyto sochařské hodiny museli vynechat.
Hodiny v Karmelitské jsme fotili z parku (přes plot). Vojanovy sady byly zavřeny, takže jsme stihli jen hodiny na rohu Malostranského náměstí a Tomášské ulice.
Pak jsme navštívili prostory Klementina a v pozdní večer se snažili ještě některé hodiny zachytit.
V Kaprově ulici jsme se rozloučili. Martin jel metrem do Holešovic a já lanovkou na Petřín a k autu na Strahov.
Oba jsme naše setkání hodnotili jako úspěšné. Co se týká gnómoniky, vše jsme si řekli (někdy i za pomoci termínů z několika jazyků).
Když si Martin prohlížel fotografie mých slunečních hodin, zaujal ho nápis na hodinách v Milevsku. Ptal se, proč
jsou některá písmena i uprostřed textu barevně odlišná. Vysvětlil jsem mu význam chronogramu. Posloužila mi k tomu kniha/katalog slunečních hodin.
S chronogramem se setkal poprvé. Nevěděl, že něco takového existuje.
Další hodiny v bývalých zemích Sovětského svazu lze spatřit na Ukrajině, například v Berdjansku na Přímořském náměstí. Jsou to jedny z větších hodin v Evropě. Mají průměr číselníku 6 metrů a ukazatel je dlouhý 3,3 metru.
Samozřejmě, že hodiny nalezneme v Kijevě.
Ty jsou zajímavé tím, že jsou zhotoveny na všech čtyřech stěnách.
Každé jsou orientovány k jedné světové straně.
Ani Poltava nesmí zůstat pozadu.
Svým řešením mne zaujaly hodiny v městě Polock (Bělorusko). Jsou umístěny v zahradě muzea Dětství. Autorem foto je Oleg Zhuk.
Na webu jsem rovněž našel hodiny v Arménii - Zvartnoc (15 km Z od Jerevanu).
Přišly mi dost exotické, tak jsem je sem vložil.
kliknutím na šipku